Vítejte na stránkách - Vsara.com
Home Kalendář Všechny kluby Help Uživatelé
Nick:
Heslo:
Registrace

Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7 Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7 Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7 Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7 Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7 Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7 Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7 Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /mnt/web-data2/vsara_com/public_html/www/menu_leve3.php on line 7
Kontakt
vsara@vsara.com


Domi.d
Nenechte se zmýlit názvem ani pohádkovým obalem tohoto pøíbìhu. Je skuteèný a to i s tìmi draèími rekvizitami. Dá vám poznat velikou sílu i bolest lásky a vášnì.

Tanèila ve velkém kruhu kolem nìj, sama se otáèela kolem vlastní osy. Ruce do široka roztažené, hlavu mírnì zaklonìnou. Zdálo se, že má zavøené oèi. Od pasu nahoru nahá, velká plná pevná kulatá prsa chladem a vzrušením stažená. Dlouhá bohatì øasená suknì vlála kolem jejích nohou. Chvílemi tvoøila hodnì otevøený zvon a ukazovala dlouhé nohy s dolíèky na kolenou napnuté jako strunky a chvílemi její nohy ovíjela krajkami. Lem té lehoulinké suknì se lehce vlnil, zdvíhal se a padal podle frekvence otáèení. Slastnì se jej dotýkal a hladil jej po lýtkách. Tìšil se na každou otoèku, na každý dotek. Vùlí, oèima a vroucím pøáním se snažil krajky pøemluvit k dalšímu a dalšímu a dalšímu kontaktu. Jinak ani nemohl.

Stál na špièkách. Nohy roztažené rozporkou asi metr od sebe a ruce spoutané dlanìmi k sobì a vytažené nahoru nìjakým silným a rezatým øetìzem. Z dlouhého stání a z té dlouhé polohy rukou nahoøe se mu dìlalo mdlo. Cítil, nebo spíše už necítil ruce. Už nevìdìl kam s hlavou. Pøed ramena, za ramena, mezi nì. Vydýchával strnulost a bolest ve vytažených rukách. Nenápadnì propínal lýtka, do kterých už jej také braly køeèe.

Pøi tom všem fascinovanì sledoval ten tanec, pøi kterém neustále zapalovala svíce, které pøed tím sfoukla vìtrem od lemu té magické suknì. Nechápal trpìlivost, s jakou svíce neustále znova a znova rozžíhala. Vlastnì nìjak nechápal vùbec, co se dìje. Ještì nepromluvila. Svíèky u Paní také ještì nevidìl. Když je rozestavené v tom kruhu, do kterého jej svleèeného pøivedla, zahlédl, zaradoval se a nechal se s nádherným strachem a vibrující napìtím spoutat. Teï jen koukal a zaèínal se potit. Co zamýšlí? Ty svíèky, její pohled, silná, velmi silná kožená pouta, ten øetìz, i její vyèesané vlasy, to vše jej lechtalo kolem žaludku a ve slabinách. Takhle dlouho jej také ještì nenechala skoro bez povšimnutí, beze slova. Nejistota a dokonce strach se mu odpornì plazivì vkrádal do duše. Nemohl se tomu ubránit. V ústech mu vysychalo.

Paní tanèila v tichosti, podle nìjakého rytmu znìjícího zøejmì jen v její hlavì. Už byl unavený, bolest v rukou i nohou pomalu mizela a mìnila se ve strnulost a lhostejnost. Za okny se šeøilo, už vidìl jen siluetu Paní proti svìtlu svící. Už nemyslel na nic. Už jen sledoval Paní, kam až se mu podaøilo hlavu otoèit, a pak zase èekal až se zpoza jeho zad objeví. Na tak dlouho, na tak strašlivì dlouho vždy zmizela za ním. Už chtìl jen, aby se zase vrátila, aby ji vidìl. Snažil se vžít do toho magického rytmu v její hlavì. Už se mu daøilo odhadovat každý pohyb. Když byla vzadu, vìdìl o ní jen tìmi letmými doteky suknì. Otoèit se, to si netroufal. Také slyšel, pokud zrovna nemìl hlavu mezi rameny, její dech a šustìní bosých nohou na podlaze. Ach, alespoò to! Vzadu hlavu dlouho neudržel. Nakonec stál s hlavou sklonìnou, jen tak tak ji udržel alespoò trošku zvednutou. I svaly na krku už byly ztuhlé a lhostejné.

Dívala se na to všechno, dívala se sama na sebe v mrazivém tranzu, dívala se na sebe a na nìj zvenèí. Zarputile se snažila dosáhnout toho, co si usmyslela. Pochybovala, srdce se jí zastavovalo strachem, zda to pùjde, a zase se splašenì rozbíhalo v nové vlnì nadìje. Jeho strnulost cítila, vzrùstající lhostejnost a smíøenost se stavem také. I to sucho v puse. Chtìla ji, bažila po ní a teï nevìdìla, zda je to skuteènì to, po èem tak toužila. Snažila se na nìj svùj rytmus pøenést, snažila se vùlí ovládnout i tep jeho srdce, jeho dech, jeho myšlenky. Teï vidìla, jak ji cítí, jak pranepatrné stahy jeho svalù dávají najevo, že slyší to co ona. Úlevou se jí stáhlo hrdlo a zvlhly jí oèi. On byl drak, ona chtìla jeho oheò. Co byla ona, to ještì nevìdìla. Teprve zkoumala. Teprve se té ohromné a køehké køišálové koule letmo a nesmìle dotýkala, trošku se jí i bála a dnes se do ní chtìla podívat. Pomùže jí on k tomu? Ano, dnes už vìdìla, že pomùže.

Mohla z nìj oheò vymlátit. Dal by jí ho a rád, ostatnì jej pøišel odevzdat. Tento dotek té tajemné koule už okusila. Hmm … . Ale dnes chtìla, aby nechtìl vùbec nic jiného, absolutnì nic jiného, než aby jej od nìj vùbec chtìla. Chtìla ho celého, úplnì celého. Nejen jeho oheò, ale všechno i tep jeho srdce, chtìla i jeho strach, jeho malinkou dušièku, tøesoucí se o její zájem. Už mìla pocit, že ji má. Vidìla, jak se tìší, až se mu znova objeví pøed oèima. Slyšela, jak zastavuje dech, aby ji za zády slyšel. Už cítila, jak se pøipravuje na dotek lemu její suknì, který nevidìl. Musel jej tedy cítit, musel slyšet její rytmus. Musel … ! Už … ! Zastavila se, aby si to ovìøila. Ano … ! Cítila to pøekvapení, když oèekávaný, vytušený pohyb nepøišel. Cítila to zmatení, co se zase dìje. Cítila ten strach a nejistotu. Hlava se jí zatoèila a pomalu a s velkým chvìním se zase vrátila zvenèí sama do sebe. Objala jej zezadu a pánev pøitiskla k jeho zadku. Jeho úlevná reakce ji vzrušila, musela se pøitisknout ještì tìsnìji. Šel jí vstøíc. Otevøel se pro ni. Zaklonil hlavu, aby se jí dotknul. Pøitiskla svou tváø k jeho tváøi. Z oèí se jí koulely ohromné slzy. Laènì je olizoval. Chytla jej za vlasy a držela hlavu zvrácenou hluboko dozadu. Olizovala jeho tváø slanou potem. Sledovala odraz mihotajících svící v jeho oèích. A pøibližovala se k pohledu do té koule.

Ne … ještì ne! Odstoupila od nìj, opìt jej opustila. Jak sžíravì radostný pocit, když vidìla, jak se zachvìl, jak zmatenì nevìdìl, co je. Co se dìje! Vidìla to v jeho oèích. Cítila to povrchem kùže. Nenechala jej dlouho na pochybách. Vzala nejvìtší svíci a zblízka si šla prohlížet jeho potem lesklé tìlo. Od špièek nohou, pøes hranu chodidla, hezky zblízka. V malých kroužcích olizovala plamenem jeho kùži. Poslouchala jeho vzdechy. Poslouchala splašený tep jeho srdce. Dívala se, jak stojí jako vytesaný ze skály, absolutnì bez pohybu. Jak pøijímá její doteky a doteky mihotavého plamínku. Pomalièku nahoru, lýtko, stehno, bok a celá strana tìla. Podpaží, lokty, ruce, pomalinku nahoru. Už byla úplnì klidná, už mìla, co chtìla a teï to sála, teï si toho užívala. V ústech chu jeho potu, její chøípí se chvìlo, cítila jej. Bylo to tak dráždivé. Pomalu shodila sukni. Stála tu vedle nìj úplnì nahá a tiskla své tìlo k jeho. Zprostøedkovanì cítila i plamínek olizující jeho tìlo. Rozdmýchával jeho oheò ještì více.

Druhá ruka a zase pomalièku, pomalilinku dolù. Malé kroužky plamínku. Jeho nehybnost. Loket, paže, tìlo, boky. Byl už zase vzrušený, tak jako na zaèátku, teï už ale jako skála. Sotva to vydýchával. Jeho oheò sálal. Ohøíval jí tváø, pálil, pálil všude a nejvíce v oèích, svádìl, magicky pøitahoval. Nedával možnost myslet na nic jiného, než právì na nìj, na ten oheò, na její žádostivost ten oheò uchvátit. Pomalu dolù, stehno, koleno, lýtko, chodidlo. A opìt nahoru, ale po vnitøní stranì stehen. Celý se napnul, ale nepohnul. Pøijímal vše s klidem, s vdìèností.

Postavila svíci na zem a trošku uvolnila ruce. Teï se mohl postavit na plnou plochu chodidel. I ruce si pokrèením trošku uvolnit. Cítil mravenèení v dlaních, v zápìstích, v loktech i v ramenech. Strnulost a ochrnulost rukou. Jejich necitlivost, neschopnost s nimi pohnout jej vzrušila ještì více. Vidìla to, svíralo ji to v pase. Nosem se o ruce nìkolikrát otøela po celé délce. Jen otevøel pusu, aby vzrušení vùbec udýchal. Opìt si sedla do døepu, vzala svíci a pokraèovala v tanci plamínku po vnitøní stranì nohou. Kotník, lýtko, koleno, stehno. Vzrušením tichounce kvílel. Zavøel oèi, nechtìl to vidìt. Trošku se bál a strašlivì se tìšil, až se pøiblíží k rozkroku. Snažil se ani se nepohnout. Zatínal drápy do podlahy, aby to ustál. Pøestávka, tìsnì pøed rozkrokem. A znova kotník, lýtko, koleno, stehno, ale druhé nohy. A opìt je nahoøe. Jen slabì cítil teplo plamínku, jak jej rychle oblizoval v malých kroužcích. A pak malá neèekaná zmìna. Teï se protáhla mezi nohama a hrála si s plamínkem na hýždích. Ach, jak závratné. Ty letmé doteky tepla a to èekání. Zatoèila se mu z toho hlava. Dech mu v krku bublal. Slyšel, jak dýchá ona. Sám nevìdìl, co je silnìjší. Jestli poslouchat a cítit bublání jejího zadrhávajícího se dechu, nebo hra tepla na jeho tìle. Závra jej z toho jímala.

Asi na chvíli ztratil pojem o èase a prostoru, protože náhle stála pøed ním. Svìtlo svíce vidìl pøes zavøená víèka. Náhle zmizelo a ona se s ním spojila. Její žhavý klín pøedèil všechna oèekávání. Pálil, svíral jej, byl žhavìjší než cokoliv, co pøed tím oèekával od mìòavého plamínku. Vykøikl. Ruce, stále ještì bezvládné a spoutané, nebyly schopny mu nijak pomoci. Roztáhl tedy køídla a objal ji. Ona byla kolem nìj ovinuta pevnì, jen jednou nohou stála na zemi a pomáhala mu udržovat rovnováhu. Ozývaly se jen hrdelní nelidské skøeky. Jeho i její. Pak se vstøícné pohyby na chvíli zastavily. Oba se k sobì pøitiskli. Ona roztáhla svá dosud netušená køídla a objala jej, ani nadechnout se nemohl silou toho objetí. A pak vyšlehl plamen … … … . Už nemìl sílu ani øvát. Z vyschlého krku se ozvalo jen zachraptìní. Síla, délka a intenzita toho plamene oba pøekvapila. Jeho zmuèila intenzivní bolestí v podbøišku. Dlouho sálal ve znovu a znovu se opakujících køeèích. Ona jen køeèovitì zavøela oèi a plamen pøijímala. Nechala se jím pálit, sála jej do sebe, brala si jeho sílu. Horko se rozlévalo z rozkroku dál a dál a dál do celého tìla a pak konec. Vyšlehlo ven. ……………………………… .

Ona se jako roztavená svezla na zem. On s pøekvapením zjistil, že už je schopen rukám poruèit. Uvolnil si pouta. Opatrnì se k ní sehnul a poslouchal, zda vùbec dýchá. Jen její chvìjící se víèka a veliké horké slzy tekoucí z pod tìch vibrujících víèek dávaly najevo, že žije. Zdvihnout ji nemìl sílu. Svezl se tedy vedle ní na zem. Objal ji a hlídal spoleèný plamínek. Dal jí všechno. Dýchal teï jen pro ni. A vìdìl, že ona to ví. Cítil pálení v oèích z jejích slz. Radostná závra jej obestøela jako mlha a ukolébala k tomu nejklidnìjšímu, nejúžasnìjšímu a nejšastnìjšímu spánku v jeho dlouhém životì.