Nenechte se zmýlit názvem ani pohádkovým obalem tohoto příběhu. Je skutečný a to i s těmi dračími rekvizitami. Dá vám poznat velikou sílu i bolest lásky a vášně.
Tančila ve velkém kruhu kolem něj, sama se otáčela kolem vlastní osy. Ruce do široka roztažené, hlavu mírně zakloněnou. Zdálo se, že má zavřené oči. Od pasu nahoru nahá, velká plná pevná kulatá prsa chladem a vzrušením stažená. Dlouhá bohatě řasená sukně vlála kolem jejích nohou. Chvílemi tvořila hodně otevřený zvon a ukazovala dlouhé nohy s dolíčky na kolenou napnuté jako strunky a chvílemi její nohy ovíjela krajkami. Lem té lehoulinké sukně se lehce vlnil, zdvíhal se a padal podle frekvence otáčení. Slastně se jej dotýkal a hladil jej po lýtkách. Těšil se na každou otočku, na každý dotek. Vůlí, očima a vroucím přáním se snažil krajky přemluvit k dalšímu a dalšímu a dalšímu kontaktu. Jinak ani nemohl.
Stál na špičkách. Nohy roztažené rozporkou asi metr od sebe a ruce spoutané dlaněmi k sobě a vytažené nahoru nějakým silným a rezatým řetězem. Z dlouhého stání a z té dlouhé polohy rukou nahoře se mu dělalo mdlo. Cítil, nebo spíše už necítil ruce. Už nevěděl kam s hlavou. Před ramena, za ramena, mezi ně. Vydýchával strnulost a bolest ve vytažených rukách. Nenápadně propínal lýtka, do kterých už jej také braly křeče.
Při tom všem fascinovaně sledoval ten tanec, při kterém neustále zapalovala svíce, které před tím sfoukla větrem od lemu té magické sukně. Nechápal trpělivost, s jakou svíce neustále znova a znova rozžíhala. Vlastně nějak nechápal vůbec, co se děje. Ještě nepromluvila. Svíčky u Paní také ještě neviděl. Když je rozestavené v tom kruhu, do kterého jej svlečeného přivedla, zahlédl, zaradoval se a nechal se s nádherným strachem a vibrující napětím spoutat. Teď jen koukal a začínal se potit. Co zamýšlí? Ty svíčky, její pohled, silná, velmi silná kožená pouta, ten řetěz, i její vyčesané vlasy, to vše jej lechtalo kolem žaludku a ve slabinách. Takhle dlouho jej také ještě nenechala skoro bez povšimnutí, beze slova. Nejistota a dokonce strach se mu odporně plazivě vkrádal do duše. Nemohl se tomu ubránit. V ústech mu vysychalo.
Paní tančila v tichosti, podle nějakého rytmu znějícího zřejmě jen v její hlavě. Už byl unavený, bolest v rukou i nohou pomalu mizela a měnila se ve strnulost a lhostejnost. Za okny se šeřilo, už viděl jen siluetu Paní proti světlu svící. Už nemyslel na nic. Už jen sledoval Paní, kam až se mu podařilo hlavu otočit, a pak zase čekal až se zpoza jeho zad objeví. Na tak dlouho, na tak strašlivě dlouho vždy zmizela za ním. Už chtěl jen, aby se zase vrátila, aby ji viděl. Snažil se vžít do toho magického rytmu v její hlavě. Už se mu dařilo odhadovat každý pohyb. Když byla vzadu, věděl o ní jen těmi letmými doteky sukně. Otočit se, to si netroufal. Také slyšel, pokud zrovna neměl hlavu mezi rameny, její dech a šustění bosých nohou na podlaze. Ach, alespoň to! Vzadu hlavu dlouho neudržel. Nakonec stál s hlavou skloněnou, jen tak tak ji udržel alespoň trošku zvednutou. I svaly na krku už byly ztuhlé a lhostejné.
Dívala se na to všechno, dívala se sama na sebe v mrazivém tranzu, dívala se na sebe a na něj zvenčí. Zarputile se snažila dosáhnout toho, co si usmyslela. Pochybovala, srdce se jí zastavovalo strachem, zda to půjde, a zase se splašeně rozbíhalo v nové vlně naděje. Jeho strnulost cítila, vzrůstající lhostejnost a smířenost se stavem také. I to sucho v puse. Chtěla ji, bažila po ní a teď nevěděla, zda je to skutečně to, po čem tak toužila. Snažila se na něj svůj rytmus přenést, snažila se vůlí ovládnout i tep jeho srdce, jeho dech, jeho myšlenky. Teď viděla, jak ji cítí, jak pranepatrné stahy jeho svalů dávají najevo, že slyší to co ona. Úlevou se jí stáhlo hrdlo a zvlhly jí oči. On byl drak, ona chtěla jeho oheň. Co byla ona, to ještě nevěděla. Teprve zkoumala. Teprve se té ohromné a křehké křišťálové koule letmo a nesměle dotýkala, trošku se jí i bála a dnes se do ní chtěla podívat. Pomůže jí on k tomu? Ano, dnes už věděla, že pomůže.
Mohla z něj oheň vymlátit. Dal by jí ho a rád, ostatně jej přišel odevzdat. Tento dotek té tajemné koule už okusila. Hmm … . Ale dnes chtěla, aby nechtěl vůbec nic jiného, absolutně nic jiného, než aby jej od něj vůbec chtěla. Chtěla ho celého, úplně celého. Nejen jeho oheň, ale všechno i tep jeho srdce, chtěla i jeho strach, jeho malinkou dušičku, třesoucí se o její zájem. Už měla pocit, že ji má. Viděla, jak se těší, až se mu znova objeví před očima. Slyšela, jak zastavuje dech, aby ji za zády slyšel. Už cítila, jak se připravuje na dotek lemu její sukně, který neviděl. Musel jej tedy cítit, musel slyšet její rytmus. Musel … ! Už … ! Zastavila se, aby si to ověřila. Ano … ! Cítila to překvapení, když očekávaný, vytušený pohyb nepřišel. Cítila to zmatení, co se zase děje. Cítila ten strach a nejistotu. Hlava se jí zatočila a pomalu a s velkým chvěním se zase vrátila zvenčí sama do sebe. Objala jej zezadu a pánev přitiskla k jeho zadku. Jeho úlevná reakce ji vzrušila, musela se přitisknout ještě těsněji. Šel jí vstříc. Otevřel se pro ni. Zaklonil hlavu, aby se jí dotknul. Přitiskla svou tvář k jeho tváři. Z očí se jí koulely ohromné slzy. Lačně je olizoval. Chytla jej za vlasy a držela hlavu zvrácenou hluboko dozadu. Olizovala jeho tvář slanou potem. Sledovala odraz mihotajících svící v jeho očích. A přibližovala se k pohledu do té koule.
Ne … ještě ne! Odstoupila od něj, opět jej opustila. Jak sžíravě radostný pocit, když viděla, jak se zachvěl, jak zmateně nevěděl, co je. Co se děje! Viděla to v jeho očích. Cítila to povrchem kůže. Nenechala jej dlouho na pochybách. Vzala největší svíci a zblízka si šla prohlížet jeho potem lesklé tělo. Od špiček nohou, přes hranu chodidla, hezky zblízka. V malých kroužcích olizovala plamenem jeho kůži. Poslouchala jeho vzdechy. Poslouchala splašený tep jeho srdce. Dívala se, jak stojí jako vytesaný ze skály, absolutně bez pohybu. Jak přijímá její doteky a doteky mihotavého plamínku. Pomaličku nahoru, lýtko, stehno, bok a celá strana těla. Podpaží, lokty, ruce, pomalinku nahoru. Už byla úplně klidná, už měla, co chtěla a teď to sála, teď si toho užívala. V ústech chuť jeho potu, její chřípí se chvělo, cítila jej. Bylo to tak dráždivé. Pomalu shodila sukni. Stála tu vedle něj úplně nahá a tiskla své tělo k jeho. Zprostředkovaně cítila i plamínek olizující jeho tělo. Rozdmýchával jeho oheň ještě více.
Druhá ruka a zase pomaličku, pomalilinku dolů. Malé kroužky plamínku. Jeho nehybnost. Loket, paže, tělo, boky. Byl už zase vzrušený, tak jako na začátku, teď už ale jako skála. Sotva to vydýchával. Jeho oheň sálal. Ohříval jí tvář, pálil, pálil všude a nejvíce v očích, sváděl, magicky přitahoval. Nedával možnost myslet na nic jiného, než právě na něj, na ten oheň, na její žádostivost ten oheň uchvátit. Pomalu dolů, stehno, koleno, lýtko, chodidlo. A opět nahoru, ale po vnitřní straně stehen. Celý se napnul, ale nepohnul. Přijímal vše s klidem, s vděčností.
Postavila svíci na zem a trošku uvolnila ruce. Teď se mohl postavit na plnou plochu chodidel. I ruce si pokrčením trošku uvolnit. Cítil mravenčení v dlaních, v zápěstích, v loktech i v ramenech. Strnulost a ochrnulost rukou. Jejich necitlivost, neschopnost s nimi pohnout jej vzrušila ještě více. Viděla to, svíralo ji to v pase. Nosem se o ruce několikrát otřela po celé délce. Jen otevřel pusu, aby vzrušení vůbec udýchal. Opět si sedla do dřepu, vzala svíci a pokračovala v tanci plamínku po vnitřní straně nohou. Kotník, lýtko, koleno, stehno. Vzrušením tichounce kvílel. Zavřel oči, nechtěl to vidět. Trošku se bál a strašlivě se těšil, až se přiblíží k rozkroku. Snažil se ani se nepohnout. Zatínal drápy do podlahy, aby to ustál. Přestávka, těsně před rozkrokem. A znova kotník, lýtko, koleno, stehno, ale druhé nohy. A opět je nahoře. Jen slabě cítil teplo plamínku, jak jej rychle oblizoval v malých kroužcích. A pak malá nečekaná změna. Teď se protáhla mezi nohama a hrála si s plamínkem na hýždích. Ach, jak závratné. Ty letmé doteky tepla a to čekání. Zatočila se mu z toho hlava. Dech mu v krku bublal. Slyšel, jak dýchá ona. Sám nevěděl, co je silnější. Jestli poslouchat a cítit bublání jejího zadrhávajícího se dechu, nebo hra tepla na jeho těle. Závrať jej z toho jímala.
Asi na chvíli ztratil pojem o čase a prostoru, protože náhle stála před ním. Světlo svíce viděl přes zavřená víčka. Náhle zmizelo a ona se s ním spojila. Její žhavý klín předčil všechna očekávání. Pálil, svíral jej, byl žhavější než cokoliv, co před tím očekával od měňavého plamínku. Vykřikl. Ruce, stále ještě bezvládné a spoutané, nebyly schopny mu nijak pomoci. Roztáhl tedy křídla a objal ji. Ona byla kolem něj ovinuta pevně, jen jednou nohou stála na zemi a pomáhala mu udržovat rovnováhu. Ozývaly se jen hrdelní nelidské skřeky. Jeho i její. Pak se vstřícné pohyby na chvíli zastavily. Oba se k sobě přitiskli. Ona roztáhla svá dosud netušená křídla a objala jej, ani nadechnout se nemohl silou toho objetí. A pak vyšlehl plamen … … … . Už neměl sílu ani řvát. Z vyschlého krku se ozvalo jen zachraptění. Síla, délka a intenzita toho plamene oba překvapila. Jeho zmučila intenzivní bolestí v podbřišku. Dlouho sálal ve znovu a znovu se opakujících křečích. Ona jen křečovitě zavřela oči a plamen přijímala. Nechala se jím pálit, sála jej do sebe, brala si jeho sílu. Horko se rozlévalo z rozkroku dál a dál a dál do celého těla a pak konec. Vyšlehlo ven. ……………………………… .
Ona se jako roztavená svezla na zem. On s překvapením zjistil, že už je schopen rukám poručit. Uvolnil si pouta. Opatrně se k ní sehnul a poslouchal, zda vůbec dýchá. Jen její chvějící se víčka a veliké horké slzy tekoucí z pod těch vibrujících víček dávaly najevo, že žije. Zdvihnout ji neměl sílu. Svezl se tedy vedle ní na zem. Objal ji a hlídal společný plamínek. Dal jí všechno. Dýchal teď jen pro ni. A věděl, že ona to ví. Cítil pálení v očích z jejích slz. Radostná závrať jej obestřela jako mlha a ukolébala k tomu nejklidnějšímu, nejúžasnějšímu a nejšťastnějšímu spánku v jeho dlouhém životě.